Příběh vesnice Amahal

Zde se odehrává příběh vesnice Amahal.

Pravidla

1)Otroci povoleni
2)Slušné chování
3)Respekt vůči Adminům a všem ostatním.

Les Portálu

Ta věc mne vyhodila v nějakém lese, kde jsem narazila do stromu. To mě pravděpodobně omráčilo, jelikož jsem se následně probrala na zemi. Co jsem ale nečekala bylo, že jsem necítila bolest hlavy. Chtěla jsem si sáhnout právě tam, abych zjistila jestli mi tam neteče krev. Nebyla tam ani krev, ani nic co bych čekala. Nahmatala jsem cosi tvrdého A teprve poté si všimla jiného oblečení...

,,No konečně ses probrala." ozvalo za mnou.

Leknutím jsem povyskočila a ihned se otočila. Stála tam žena, velmi podobná mně. Měla hodně podobný plášť, a na hlavě dva tmavě rudé rohy, z čehož jsem vydedukovala že je asi mám také takové. Kromě toho měla "kočičí oči s černým bělmem a naopak bílou panenkou.

,,Kdo sakra jsi ?!" vyjekla jsem.
,,Ty, tedy ne úplně, ale jsem tvoje součást." odvětila.
,,Cože ?!" křičela jsem na ní dál.
,,Clemenight." představila se, ,,Dost dlouho jsi mě držela stranou, ale teď mám konečně alespoň tohle a časem převezmu i tvoje fyzické tělo."

Zalekla jsem se, ale nedala jsem to najevo, alespoň něco mi ta léta v děcáku dala.


// Mimochodem, to co říká Clemenight může vidět jen Clementine a lidé s dobru telepatií.

Les portálu - Jelení lesy

Procházela jsem lesem, byla jsem už nejméně 4 kilometry od místa kde mě ta věc hodila do stromu. Clemenight někde poletovala, nevnímala jsem ji, alespoň jsem se o to snažila. Vzhledem k tomu že pořád mlela o tom jak převezme vládu nad mým tělem. To se moc nevnímat nedalo.

,,Hele, jestli chceš aby tady pro tebe nějaké tělo na převzetí zbylo, tak bys o tom mohla přestat mlít a jít se podívat před nás jestli tam není nějaká civilizace, nebo alespoň něco s čím se dá komunikovat !" vylila jsem si na ní svou přeteklou trpělivost.
,,Já věděla že to v tobě je ! Za prvé, jestli tam někdo bude a ty se se mnou budeš bavit, budou tě všichni považovat za blázna. Nikdo kromě tebe mě nevidí, ty jsi mě stvořila. Za druhé, fajn, ale už na mě takhle neřvi nebo něco zažiješ !" zařvala ona naopak na mě.
,,A co prosimtě ? Převezmeš vládu nad mým tělem ? To už jsem slyšela nejmíň 156458168161krát. Takže běž, tvoje výhružky mě nezajímají." odvětila jsem a ukázala jsem naprosto náhodným směrem.

Clemenight tedy s brbláním odešla a já si konečně mohla užít ticho, to nejlepší co může samotář dostat, příjemné lesní ticho.

??? - Les portálů - Jelení lesy
Otevřela jsem oči. Bolela mě trochu hlava. Posadila jsem se do tureckého sedu a rozhlídla se okolo sebe. Seděla jsem v trávě a kolem mě byly stromy. Začala jsem zvpomínat co se před chvílí stalo. Jediné na co jsem si mohla vzpomenout bylo ,že jsem spadla do něčeho jako portál. ,,Co se vůbec stalo? A kde to jsem navíc?!'' Pomyslela jsem si a začla trochu panikařit. Srdce mi bušilo a musela jsem dýchat hluboce. Po chvíli jsem se uklidnila a začala se na situaci dívat pozitivně. Moje uši mě docela bolely také. Jako bych slyšela uplně nové spekrum zvuků. Po chvíli bolení přestalo a slyšela jsem stejně jako předtím. Vstala jsem a pohladila se po hlavě. Něco mě ,ale zastavilo. Na hlavě jsem měla něco chlupatého. Nebyly to mé vlasy to bych poznala. Bylo to něco měkkého. Připomínalo mi trochu chlupy nějakého zvířete. ,,Tak todle je opravdu divný'' ,pomyslela jsem si a zavrtěla ocasem. Počkat? Ocas? Sáhla jsem si na záda a opravdu - ocas. Přemýšlela jsem zda jsem se nezbláznila nebo ,jestli se mi to nezdá. Na tímto pomyšlením jsem zavrtěla hlavou a dívala se na sebe. Oblečení jsem měla a docela pěkný. Svojí tašku do školy jsem taky měla ,ale zdála se prázdná. Otevřela jsem se abych se ujistila.A opravdu. Ani dušička tam nebyla. Přišlo mi to divné. ,,Měla bych najít někoho, s kým se můžu poradit co se zde děje.'' ,vzala jsem tašku a utrhla nějakou větev. Vzala jsem si jí jako provizorní zbraň. Svyžným krokem jsem se vydala dál přes les. Měla jsem štěstí a na žádné zvíře jsem nenarazila.
                                          ***
Šla jsem docela dlouho ,ale dostala jsem se přes docela přívětivé skály. Abych se nenudila zpívala jsem na celé kolo své oblíbené písničky.
,,Baby, I´m preying on you tonight. Hunt you down eat you alive. Just like animals, Animals. Like animals.'' Smála jsem sama sobě a pokračovala dál. Moje uši byly přijemné a hlavně slyšela jsem i když se malé zvířátko pohlo. Po chvíli jsem ty zvuky dokázala vypustit. Z nadšení jsem zapomněla na svojí situaci a začla jsem běžet. Po chvíli běhu jsem se zastavila a sedla si. Byla jsem udýchaná a šťastná. Cítila jsem se volně a nespoutaně. Jako by mi svět ležel u nohou. Můj ocas mě obepnul a příjemně hřál. ,,Lucielle...to je mé jméno. Že? Je to mé jméno?'' přemýšlela jsem. ,,NE! Mé jméno je Lulu! Jmenuji se LULU!'' řekla jsem si pro sebe rázně. ,,Nikdo mi nebude poroučet a nikdo si ze mě utahovat nebude! Už nikdy!'' všechny vzpomínky se mi nahrnuly do hlavy a hnez zmizely. Napřímila jsem se a zvedla jsem se. Zavřela jsem oči a nadechla jsem se. ,,Jsem Lulu a jsem liško-člověk'¨' ,vydechla jsem a otevřela jsem své blankytně modré oči. Vykročila jsem svyžně a rázně jsem šla. Nevěděla jsem kam jdu, ale bylo mi jedno. Hlavně ,že nejsem tam. Jsem tady a teď.

Jelení lesy - hranice Jeleních lesů a Amahelu

Zaslechla jsem jakýsi neznámý zvuk. Heh, to si asi Clemenight ukopla malíček. usmála jsme se v duchu.

Pomalu jsem pokračovala stejným směrem, kterým jsem poslala druhou Clementine. Nemám pro ni lepší jméno, chová se jako já, jako o něco horší já.

,,Takže támhletím směrem j-" řekla Clemenight přerušena mým křikem.
,,TOHLE UŽ NIKDY NEDĚLEJ !" řvala jsem.
,,Fajn, ale když budeš potřebovat průzkum-" byla znovu přerušena.
,,Ne, myslím mluvit zničehonic a ještě navíc zezadu neohlášená !" okřikla jsem ji znovu.
,,Nejsme někde ve škole, abych se ti musela hlásit. Ale jinak je tímhle směrem nějaká vesnice." řekla jakoby nic a odlevitovala tím směrem.


Já jen sledovala jak se pomalu vzdaluje a vyrazila za ní. Zastavily jsme se až na okraji lesa, kde opravdu byla vesnice.

Jelení lesy - Ceimlinská řeka - Vesnice Amahal
Moje nohy mě sotva nesly. ,Že já běhala' naštvaně jsem si pomyslela ,ale pokračovala dál s cílem najít někoho dalšího. Nevěděla jsem proč ,ale měla jsem chuť se změnit. Ale na co to jsem nevěděla. Všude bylo ticho a já slyšela jen šum lesa a svoje srdce. Bylo klidné a pravidelně bilo. Šla jsem pomalu a úžívala si ticha. Šla jsem pěknou chvíli. Za hodinu jsem dorazila k řece. ,,Voda!'' vydechla jsem a ochutnala jí. Byla svěží a skvělá. Pila jsem plnými doušky z rukou. Když jsem dopila rozlídla jsem se kolem sebe. Můj pohled se zastavil na vesnici kousek od řeky. Zajásala jsem. Zvedla jsem se a protáhla jsem se. Už jsem chtěla jít ,ale přepadla mě úzkost. ,Co když, tam budou lidé a já budu divná?' pomyslela jsem si a kousla se do rtu. Snažila jsem se povzbudit a nakonec jsem se přemluvila a vydala jsem se po okraji řeky. Byla jsem těsně před městem. Podívala jsem se do něj a lidé vypadali stejně podivně. Byla jsem ráda. Kámen mi spadl ze srdce ,ale nešla jsem do vesnice. Poodešla jsem dál a sedla si. ,Než tam půjdu odpočinu si a pročistím si hlavu.' rozhodla jsem se a lehla si do trávy.

Jelení lesy - Vesnice Amahal

,,Mimochodem, jsou v té vesnici lidé, nebo někdo jako já ?" optala jsem se před rozhodnutím jestli tam půjdu nebo ne.
,,Tak dlouho jsem nešla, řeklas jenom jestli tady je nějaká civilizace, tak jsem ti našla vesnici. Nic víc." odvětila.
No tak to si snad děláš prdel. pomyslela jsem si a snažila se z dálky zjistit jaká populace ve vesnici žije.

Podle toho co jsem zahlédla nejsou to lidé, dobře pro mě. Tak jsem se tedy rozhodla, že do vesnice vejdu a zjistím co se děje.

Vesnice Amahal

Vešla jsem tedy do vesnice. Kamkoli jsem se podívala, všude každý vypadal jinak a všem to bylo ukradené. Heh, ne tak jako u nás doma. Tam jsou půlka světa rasisti. pousmála se nad mlžným novým domovem.

Přišla jsem k jedné osobě stojící na okraji vesnice.
,,Um, dobrý den ? Můžu se zeptat kde jsme ?" optala jsem se.
Postava se na mě nejdříve tak jako zvláštně podívala a pak odpověděla : ,,Ve vesnici Amahal. Proč ?"
To jí mám jako říct že jsem z jiného světa a vedle mě vlastně levituje někdo podobný mě ?! panické myšlenky mi proběhly hlavou, ,,Já myslím že jsem se praštila silně do hlavy a asi mám nějaký výpadek." vypadlo ze mě nakonec.
,,Aha, tak to hodně štěstí při oživování vzpomínek." řekla a znovu se otočila pryč.

Odešla jsem tedy směrem centrum vesnice. Po cestě jsem ji nezapomněla okrást. V kapsách měla 5 mincí. Nic víc, rozhodně nevypadali jako lidské peníze.

Vesnice Amahal
Po chvilce hlubání nad smyslem života a velikostí vesmíru jsem se zvedla. Všude kolem vesnice byli děti. Moc se mi nezamlouvaly ,ale snažila jsem si jich nevšímat. Stála jsem před branou do té neznámé vesnice. Vešla jsem. Všude bylo mnoho lidí. Nebo spíše než lidí něco jako já. Někteří mi připomínali elfy z různým pohádek co mi řikala babička. Procházela jsem se a nemohla jsem si nepovšimnou jedné zvláštní dívky. Byla zhruba stejně stará jako já. Něco mi na ní nesedlo. Nechala jsem to plavat a procházela jsem se dál. Všude byl hluk a kde kdo pokřikoval. Na náměstí byl větší klid. I když né o moc ,ale o něco míň ano. Lidé tam obchodovaly. Nemohla jsem si nevšimnout zvláštních mincí. Připadali mi divné. Přesto jsem něco u sebe chtěla mít. Obchodník opustil svůj stánek a já měla příležitost. Nachomítla jsem se tam. K mému stěstí tam byl pouze jedna mince. Čmajzla jsem jí stejně. Hodila jsem si jí do tašky a šla jsem dál. Dívala jsem se kolem když jsem si všimla té holky s rohama. Byla jiná než ostatní s nikým se nebavila nýbrž se stranila a vypadala neznale. Tak jako já. Šla jsem za ní ,ale nežli jsem k ní došla někdo začal křičet. ,,Vykradli mě!'' ,křičel ten pán s tím stánkem jak jsem mu vzala tu minci. Několik lidí se seběhlo ,ale když řekl o kolik přišel dav se rozpustil. ,Stejně by ti k ničemu nebyla' řekla jsem si v duchu a protočila oči. Otočila jsem se a chtěla jít za tou holkou ,ale ta zmizela mezitím. ,Škoda no' ušklíbla jsem se a pkračovala jsem dál v chůzi. Zatočila jsem do uzoučké uličky. Tam jsem si sedla na krabice a přemýšlela jsem o tomdle všem. Jaké mam štěstí ,že jsem tady a né někdy bůhví kde. Usmála jsem se a dívala se jak nějaké děti hrajou kuličky. Zaslechla jsem cinkání. Pár mincí někomu vypadlo. Rychle jsem seskočila a z mravů jsem je chtěla vrátit. Ten někdo ,ale zmizel a všude bylo až moc lidí. Ty tři mince jsem si vzala a s nechutí si je dala do tašky. Vrátila jsem se na místo a s překvapením jsem si povšimlá té holky s rohama jak sedí kousek ode mě na jiném boxu. ,Má příležitost se seznámit s někým' zamyslela jsem se a dívala se na ni.

Vesnice Amahal


Prošla jsem tržištěm, tam se mi ztratila Clemenight. Našla jsem ji znovu až na druhém okraji vesnice, v malém přístavu s očividně obchodními loďkami. Seděla jsem na jedné z krabic než na mne nějaký chlap, spíše něco mezi veverkou a chlapem, zařval ať slezu, že to potřebuje naložit a dovést do Cemlinu. Pravděpodobně další vesnice... pomyslela jsem si a slezla.

Nakonec jsem se usadila na jednom z boxů na úplném kraji přístavu.
,,Ehm, ehm... nějaká liščí camrda na tebe čumí." řekla najednou Clemenight, jak jinak než zpoza mne.
,,Co ?" řekla jsem si potichu pro sebe a otočila se.

Amahal
Dívala jsem se na ní a uslyšela jsem její tiché ,Co?' .Otočila hlavu a mohla jsem si jí konečně prohlédnout. Její oči byly šedé a tajemné. Panovalo mezi námi trapné ticho.  Uvědomila jsem si to jako první. ,,Ahoj!'' začala jsem jako první. Pozdravila mě také a ticho nastalo znova.  Vypadala jako by do ní někdo hustil něco co slyšet nechtěla ,ale neřekla nic. ,,Jsem Lulu. Ty jsi?'' usmála jsem se na ní. Chvíli na mě koukala zamyšleně.  Než odpověděla všimla jsem si ,že se všude kolem setmělo. ,Dává to smysl. Přišla jsem sem kolem 3. odpoledne. Musí být tak...' počítala jsem , ,Kolem sedmý ,až osmý' .
Odpověděla. Jenže já ,zamyšlená jsem ji neposlouchala. ,,Ehh- Promiň zopakuješ to?'' usmála jsem se a tentokrát jsem poslouchala doopravdy.

Amahal

,,Ale nic, to není důležitý." odvětila jsem jelikož jsem jen okřikovala Clemenight.
Otočila jsem se zpět směrem okraj přístavu a začala přemýšlet. Tohle by přeci jen mohlo být lepší než chodit každý den do práce a doma se jen najíst a vyspat. Když o tom tak přemýšlím, tohle by mohla být první šťastný okamžik mého života. Hehe, měla bych si sát deník a až budu umírat někdo mi ho přečte, a nebo mě dřív zabijou neustálé kecy Clemenight.

Lehce jsem se pousmála a ohlédla se jestli tam ta holka furt stojí.

Amahal
,,Fajn, jak myslíš.'' odpověděla jsem a kousla jsem se do rtu. ,Sakra, jediná možnost se s někým seznámit a já to zkazím.' řekla jsem si. Sedla jsem si a pozorovala jsem jí. Vypadala zamyšleně. Ocas dvakrát švihl ze strany na stranu. Usmála jsem se tomu. Podívala jsem se na oblohu, ktrou zakrývala oblaka. Bylo příjemné ticho. Tma byla hustá, ale světlo z okolních domů zaručovalo ,že se sem nedostane žádná venkovní zvěř. ,Měla bych si najít nějakou práci. Přece jen nevím kolik tady věci stojí.' prohlásila jsem v duchu a v břichu mi zakručelo. ,A sakra!' ocas mi zavrtěl a uši se  mi našpicovaly směrem k té holce, která se teď na mě dívala. Podívala jsem se na ní a dala hlavu nastranu a nechala jsem uši volně spadnou. Nechápavě jsem se na ní podívala.

Amahal

Chvíli jsem civěla do vody a přemýšlela, jestli se mi tak moc chce zpět domů. Proč bych tam vůbec měla chtít ? Stejně jsem tam neměla jak přátele, tak už ani rodinu a nikoho ke komu bych se opravdu musela vracet, samozřejmě že přijdu o práci, ale co by mě to mělo zajímat, tohle je jeden z fantasy světů o kterých jsem čítávala v děcáku. S Clemenight to snad nějak vydržím, uvidíme co si pro mne tenhle svět nachystá.

Následně jsem si všimla že na mě ta holka stále civí, ,,Budeš tam stát celou noc ?"

Amahal
,Budeš tam stát celou noc ?" řekla mi. Vytrhlo mě to z přemýšlení a zakroutila jsem hlavou. Znovu mi zakručelo v břichu. Vzpomněla jsem si na ty stánky. Ušklíbla jsem se a rovnou jsem vyrazila. Všude bylo ticho. Bylo příjemné přesto děsivé. Zdálo se mi ,že každý můj krok je slyšet na velikou vzdálenost. Ta holka šla za mnou. Slyšela jsem jí jak něco povídá ,ale ignorovala jsem to. Slyšela jsem pouze svůj dech a své kroky. Viděla jsem stánek s ovocem a zeleninou. Zorničky se mi rozšířily a běžela jsem ke stánku. Nikde nikdo až na mě a tu holku. Znovu jsem se ujisila ,že tu nikdo není a dvě sem si vzala. Jedno jsem si dala do tašky a druhé jsem otřela do oblečení a zakousla se. Holka s rohama tady stála koukala na mě. Hlavou jsem jí ukázala na jablka. Přikývla a vzala si jich pár taky. Zašla jsem za stánek a podívala se dovnitř. Byly tam papíry. Stálo tam : Amahal": ---  Ceimlin: 100  Simiri: --- Hikario: --- . ,Zřejmě kolik prodal nebo kolik získal. Ty jména..Možná to jsou části týdle vesnice nebo.. Další města.' Přemýšlení mi přerušila malá záře několika zlatých oválků. Usmála jsem se a vzala jsem je. Bylo jich 6. Dala jsem je do tašky. Nahlédla jsem do ní . ,Deset. Už jich je deset. Super.' vztala jsem a protáhla jsem se. Celou dobu mi ta holka přišla podivná. Jako by odsuď nebyla. Šla jsem tedy k ní. Zvážněla jsem. Zděsila se co dělám. Viděla jsem jí to na očích. ,,Ty nejsi odsuď ,že ne?'' Chvíli mlčela ,ale potom odpověděla.

Amahal

,,Ne, jsem z Hikaria ." řekla jsem rychle, jelikož jsem nepočítala s tím že by mě ihned neodtáhla do nejbližšího blázince, kdybych jí řekla že jsem z jiného světa.
Absolutně jsem netušila kde to místo je, nebo jestli to vůbec je nějaká vesnice či město. Ta holka na mě chvíli zblízka civěla a pak se otočila zpátky ke stánku se zeleninou a ovocem.
První co mě po tom "rozhovoru" napadlo bylo, jestli slyšela můj pokec s Clemenight, která se rozhodla že si projde tuhle vesnici.

Amahal
,Hikario?Fajn...' pomyslela jsem si a vydechla jsem hluboce. Otočila jsem se na patě a vrátila jsem se ke stánku. Sehla jsem se a rozhlížela jsem se po tužce a papíru. Našla jsem brk. ,Ještě ,že nás ta bláznivá učitelka s tímhle nutila psát!' zasmála jsem se pro sebe a napsala jsem si jména těch s největší pravděpodobností měst. ,Hikario, Simiri, Amahal, Ceimlin.' , opakovala jsem si ty jména. Přišla mi zajímavá. Papírek jsem složila a vše uklidila na místa. Hodila jsem si ho do tašky a zhluboka jsem se nadechla. ,,Bude brzo rozbřesk měli bychom se někam sklidit nebo nás budou podezírat. Jinak jak ti mam říkat?'' řekla jsem na jeden dech. Trochu se zarazila. Usmála jsem se tomu. Než něco prohlásila mávla jsem na ní ať jde za mnou do uličky odkuď se kamkoliv můžeme dostat. Doběhla za mnou a chytla mě za loket ať se zastavím.

Amahal

Chytila jsem ji za loket. ,,Tak hele, takhle se mnou mluvit nebudeš. Ať se ti to líbí nebo ne, mám dost zkušeností abych tě zničila. Nemám obavy z toho že mě pak za to budou hledat." řekla jsem rázně.
Pomalu svítalo. Kde je sakra Clemenight ?! zrovna jsem si pomyslela když mi sáhla na ramena. Trochu jsem se ulekla a nepatrně oskočila. Měla jsem chuť se obrátit a zařvat na ní, jenže to by tam nemohla být ta zatracená liščí camrda.

Amahal

,,Tak hele, takhle se mnou mluvit nebudeš. Ať se ti to líbí nebo ne, mám dost zkušeností abych tě zničila. Nemám obavy z toho že mě pak za to budou hledat." prohlásila. ,,Jasně''  řekla jsem posměšně a protočila panenkami. Slunce vyšlo a vše se oteplilo. Vesnice ožila a všude se to hemžilo lidmi. Bylo jednoduché kohokoliv okrást. O to jsem ,ale v tu chvíli nestála. Měla jsem namířeno ven z vesnice. Rohatý jsem si nevšímala.
Dostala jsem se z vesnice. Byla jestě trochu zima, ale to mi nevadilo. Sedla jsem si do trávy a dívala jsem se na cestu do tý vesnice. Ptáci zpívali a všude se ozývala mluva lidí. Otevřela jsem tašku a podívala se na ten papír. ,Amahal... To bude název týdle vesnice. Nejspíš.' ,přemýšlela jsem. Z přemýšlení mě vytrhl hlas nějakého ptáka. Nebyl to obyčejný zpěv. Byl to ,zpěv, vrány. Pohlédla jsem na oblohu. Oči jsem si zakryla rukou ,aby mi slunce nesvítilo do očí. A opravdu. Na obloze kroužila menší černá vrána. Hodila jsem papír do tašky a zvedla jsem se. Upravila jsem si oblečení a pohlédla na vránu. Vrána se pomalu snášela na zem. V zobáku měla něco blýskavého. ,Divný, já myslela ,že jen straky kradou.' usmála jsem se. Vrána se snesla a stála pár stop ode mě. Koukala na mě svýma černýma očima. Konečně jsem si mohla prohlédnout co má v zobáku. Byly to něco jako klíčky. Přistoupila jsem o něco blíž. Vrána pořád stála na místě. Nebála se. Sedla jsem si před ní. Natála jsem ruku. Vrána se o ní otřela a dala do ní ty klíčky. Usmála jsem se a bezmyšlenkovitě jsem je strčila do tašky. Natáhla jsem ruku k vráně. Dala hlavu na stranu a vyletěla. Lekla jsem se , ale  zůstala jsem sedět. Vrána se zase vrátila ,ale sedla si mi na rameno. Byl to divný pocit, přesto příjemný. ,,Ty seš ,ale hodná..'' vrána zakrákala a jakoby zakroutila hlavou, ,,Hodný? A chytrý ,že?'' Zakrákal a zamával křídly. ,,Nero, budeš Nero.'' rozhodla jsem. Jméno mě napadlo ,jelikož náš trenér na lukostřelbu měl hada ,cvičeného. Také se jmenoval Nero.
Měla jsem plán. Zašeptala jsem Nerovy: ,,Nero ,doleť do vesnice a přines mi něco, cokoli!''. Nero zakrákal a vzlétl. Pomohla jsem mu vzlétnout tím ,že jsem ho vyhodila do vzduchu. Sedla jsem si do trávy. Sledovala jsem jak Nero letí do vesnice. Lehla jsem si do trávy a přemýšlela jsem. ,,Mám zkušenosti s nožíkem a lukem. Musím jeden z nich najít.'' zhluboka jsem vydechla. Moje noha mě začala brnit. Bylo to nepříjemné. Po chvíli mě brnělo celé tělo. Celé až na uši a ocas. Zavřela jsem oči a přála si ať to přestane. Když jsem je znovu otevřela bylo něco jinak. Byla jsem nižší než si pamatuju. Pohlédla jsem na zem a viděla jsem tlapky. Liščí tlapky. Místo dvou nohou jsem teď měla čtyři. Nebylo tak těžké se naučit chodit. Ale změnit se ,to byl můj prolém. ,Jak se změním? Sakra!' nadávala jsem v duchu. Zkusila jsem se uklidnit a zavřít oči jako předtím. A opravdu. Oči jsem znovu otevřela a byla jsem stejně vysoká jako předtím. Nohy, ruce, ocas a uši. Vše bylo v pořádku. Vstala jsem a rozlížela se po Nerovy. NIkde. Najednou jsem uslyšela  velmi známé krákání. Nero vyletěl z vesnice. Ale byl docela rychlej. Míhal se mi před očima a skoro jsem ho neviděla. Přede mnou se zvedl vítr a Nero přistál. ,,Páni!'' prohlásila jsem. Přišla jsem k Nerovy a vzala si pytlík. ,,Co to je?'' řekla jsem si pro sebe nahlas a otevřela jsem ho. Blýskalo se tam docela dost zlatých mincí. Pohladila jsem Nera a otevřela tašku. Všechny mince jsem dala do pytlíku a pevně ho sevřela. Lišácky jsem se na Nera usmála. Hodila jsem pytlík peněz do tašky a pohladila jsem ho. ,,Proto ti to trvalo tak dlouho, ty liško ryšavá!'' Usměvně jsem řekla a Nero zakrákal. Vyletěl mi na rameno a otřel se mi o tvář. Poté vzletěl a kroužil kolem mě když, jsem šla do vesnice zpět.

Amahal

Když odešla, konečně byl alespoň na dvě vteřiny klid. Samozřejmě pak přišla Night a začala něco mlít. Za ní se přihnala kočka. Na krku se jí houpaly klíčky připevněné na černém provázku. Jelikož jsem neměla nic lepšího na práci a vyhlídka na neustále kecání Night že převezme kontrolu nad mým tělem se mi moc nezamlouvala, kočku jsem následovala.

Dovedla mne až ke starému domu na druhé straně vesnice. Vzala jsem její klíčky a odemkla. Uvnitř byl dům neočekávaně celkem dobře vybaven. Přímo naproti vchodovým dveřím byli další dvoje dveře. Vedle dveří byl vypínač, kterým jsem ihned rozsvítila. Po mé levici byl stůl a na pravo okno, které bylo vidět již z venku. Vešla jsem do dveří naproti vchodu a dostala se do ložnice. Vedle dveří byla skříň a krabice. Na druhé straně byl stůl a vedle něj dečka plná kočičích chlupů.

,,Tam spíš ?" ukázala jsem na dečku, jakoby mi ta kočka měla rozumět. K mému údivu kývla.
,,Chytrá číča..." řekla jsem potichu. Kočka skočila přede mne a zavrtěla hlavou.
,,Kocour ?" optala jsem se a kocour kývl.
,,Jestli tady budeš pořád budu ti muset nějak říkat... Lucius." pojmenovala jsem ho podle psa co měli v děcáku. Ten ovšem dva měsíce poté co jsem přišla zemřel.

,,Bože... dochází ti že se bavíš s kočkou ?" řekla Night.
,,Lepší než se bavit s tebou..." odvětila jsem a pohladila Luciuse.
Night odsekla a vytratila se ve zdi.

//To co je v uvozovkách kurzívou slyší jen Clementine.

Amahal
Ve vesnici se to jen hemžilo lidmi. Všude byl křik. Nero mi seděl na rameni a pořád se ke mě přibližoval. Zatočila jsem do malé a temné uličky. Sedla jsem si a oddychovala jsem. ,Se divím, že mám ještě svoje oblečení jak je tady narváno' usmála jsem se a pohladila Nera. Nero poskakoval kolem mé tašky. Otevřela jsem ji tedy a vytáhla ty klíče. Nero zakrákal a vzlétl. Zaletěl někam za hranice města. Přelezla jsem plot a dostala se ven. Zvpomněla jsem si na svůj první příchod sem a musela se usmát. Kousek od té řeky a od města stál menší izolovaný domek. Vypadal opustěně přesto čistě a útulně. Nero seděl na malé plůtku kolem domku. Podívala jsem se na klíčky ve své ruce a pevně je stiskla. Podívala jsem se na dům a na Nera.
Přišla jsem ke dveřím a vložila klíč do zámku. Pasoval přesně. Klíč jsem otočila a vlezla jsem dovnitř. Nero vlétl za mnou. Zavřela jsem dveře. V domě bylo šero a zima. Po mé pravici bylo malé tlačítko. Povytáhla jsem obočí a bezmyšlenkovitě jsem ho zmáčkla. Dům se vmžiku zalil světlem. Prostor zde byl. Procházela jsem se. Našla jsem pěknou kuchyň, spojený obývák s jídelním stolkem, koupelnu a to nejhlavnější. Mojí ložnici. Postel byla pro dva a docela velká. Hodila jsem tašku na zem a lehla si na postel. Byla příjemná a nikdo mě nebude otravovat až bude noc. Nero přiletěl a stál nade mnou. Otočila jsem se na záda. Pohladila jsem ho po hlavě a vydala se do kuchyně. ,,Teď bude nejhlavnější jídlo...' vydechla jsem když jsem našla prázdné skříně. ,,Co myslíš Nero, uděláme si cestu do města?'' sehla jsem se k němu. Zakrákal a zamával křídly. ,,Stejně mě zajímá proč mám klíče dva...'' přemýšlela jsem po cestě do ložnice kam sem pohodila tašku. Našla jsem jí a hledala jsem peníze. Nikde tam nebyly. ,,Přísahám ,že tam před chvíli byly!'' začla jsem šílet. Zaslechla jsem tlumené krákání. Na skříni byl Nero a v zobáku měl pytlíček s penězi. ,,Nero! Ty uličníku jeden! Poď sem dolů hned!'' řekla jsem rázně ,ale Nero jako by se zasmál zakrákal a vzlétl. ,Skvěle' protočila jsem panenkami a rozběhla se za ním. Okno v kuchyni bylo otevřené. Přímo ním proletěl. Sklonila jsem hlavu poraženě. Zavřela jsem okno a vyrazila ze dveří. Naštěstí jsem měla nohu ve dveřích a mohla dojít do svého pokoje pro tašku a klíčky. Vyběhla jsem ven a šla hledat Nera. Měla jsem štěstí a rychle ho našla. Sebrala jsem mu moje peníze. ,Teď pro jídlo a potom se podívám na ten dům kousek od mého...' pomyslela jsem si a vběhla jsem do města. Prošla jsem ho a místo kupování jsem několik jablek a pytlík zrn vzala. Zastavila jsem u kováře. Dával několik starých věcí pryč. Vzala jsem si dýku a na ní pochvu. Poděkovala jsem mu a šla jsem zase ven z města směrem můj nový dům. Měla jsem v plánu dát si věci domů a dát si něco k jídlu. Poté se jít njespíše projít. Na dům vedle jsem úplně zapomněla.

Amahal

Výborně, takže teď mám dům... to je víc než jsem měla v normálním světě. Začíná se mi tu líbit víc a víc. pomyslela jsem si.
Přešla jsem k malé truhle vedle skříně a otevřela ji. Nic. Hodila jsem tam jeden z klíčů, protože nevypadal stejně jako ten který jsem použila na otevření domu a pravděpodobně by nevadilo, kdybych ho ztratila.
Lucius se rozvalil na dece vedle postele. Byla jsem trochu ospalá. Přece jenom to bylo několik dní co jsem se sem dostala a tak nějak jsem se nedostala ke spaní. Hodila jsem sebou o postel a usnula.

Amahal

Probrala jsem se k Luciuovi vedle mé hlavy, který se ke mně tulil. Pohladila jsem ho a vylezla. Prohrábla jsem si vlasy a při protahování vyšla z pokoje. Vyšla jsem ven a rozhlédla se, na noc tu bylo celkem dost lidí. Třeba se něco děje... pomyslela jsem si a šla za ostatními.
Došli jsme na náměstí, nic se nedělo, jen prostě lidé v noci procházeli. Jedna holka měla otevřenou tašku a já neodolala pokušení a hrábla do té tašky.

Les portálů---Vesnice Amahal
Au! Kde to jsem! Pomalu se probírám. Zvedám se, sbírám luk, toulec se šípy, vyndavám jeden a napínám tětivu. Čekám že se někdo objeví, ale nikde nikdo. Trochu se sklidním, ale luk nechám napnutý. Musím se od suď dostat. Rozhlídnu se kolem, ale tu jakousi dítu kterou jsem se nejspíš sem dostala, nevidím.Zandám šíp zpátky. Rozhodnu se pokračovat lesem. Jdu dlouho a nic nenecházím, ale po chvíli narazím na nějakou vecnici, v níž vidím pár lidí. Přiblížím se k té vesnici, vezmu šíp a napnu tětivu, mířím na ty lidi, kdo ví co jsou zač. Třrba jsou nebezpečný, nebo můžou za to že jsem tu uvízla.

Amahal
Moje vaření a odpočívání se protáhlo na několik hodin. Nero mi dělal neplechy a kradl mi věci. Když jsem si konečně sedla za stůl ,že ochutnám co jsem to uvařila, Nero začal nehorázně krákat.,,Nojo, dám ti zrní.", řekla jsem konejšivě. Pohladila jsem ho a dala mu zobat z ruky. Když Nero jedl ,dívala jsem se z okna. Noc sice byla, ale ne až tak tmavá. Nero dojedl a začal si načechrávat peří. Usmála jsem se tomu. ,,Slíbila jsem ti procházku tak na ní půjdem! řekla jsem mu s lišáckým úsměvkem.
Vzala jsem tašku, klíče, Nera a dýku a vyrazila jsem.
Venku bylo chladno. Mrzla jsem, ale když jsem došla do vesnice, vše se oteplilo. Venku bylo hodně lidí, ale né tolik jako ve dne. Procházela jsem se.
Bylo mi příjemně, nikde žádné tlačenice lidí. V tu  chvíli jsem si všimla rohaté holky. Chtěla jsem k ní jít, ale jak se zjevila tak zase zmizela.
,Jsem si naprosto jistá, že mě viděla!' pomyslela jsem si naštvaně a pokračovala jsem v chůzi. Po pár minutách jsem uviděla zase tu holku.
Měla ruku hluboko v cizí tašce. Měla jsem štěstí a kolem mě procházel někdo kdo vypadal jako policajt. Vše jsem mu řekla na ní a ukázala jí. Měla jsem štěstí, jelikož šacovala dívku hned vedle. Policajt se k ní vydal. Křičela. Mě už to, ale nezajímalo. Já měla svojí malou pomstu.
Lidé se seběhli a obhlíželi situaci. Já se prodrala ven a při cestě z hlavní brány jsem uviděla holku jak na všechny míří lukem a to i včetně mě. Nero začal krákat na hlavou. ,Když nad tím přemýšlím, celou dobu byl někde pryč.' Nero se začal snášet ke mě. Dívka se na něj chvíli dívala a já si mohla vyndat dýku. Schovala jsem ji za zády. Nevím jak, ale celé tělo se mi chvělo. Nevím proč, ale chtěla jsem. Né já jsem musela ovládnout zeleň. Ustála jsem tu podivnou touhu ,která se mi drala do popředí.

//S kámoškou (Clementine) jsem domluvená.