Příběh vesnice Hikario

Zde se odehrává příběh vesnice Hikario.

Pravidla

1)Otroci nepovoleni
2) Slušné chování
3)Respekt vůči nadřazeným i jiným osobám

Speciální profese
Odvaděči - Odvádějí zajatce a vyhoštěnce do Hikarijského pohoří
Zachytávači vody - Vybírají vodu z Mokrých lesů

Okraj Mokrých lesů

Vypadl jsem z jakési díry a narazil do hlavy.
Vzbudil jsem se, nevěděl jsem kde jsem, co se stalo a hlavně kdo jsem. Prohlédl jsem si ruce a na své levé dlani bylo cosi modrého lesklého, díky čemuž jsem si všiml, že celá moje levá ruka je pokryta hranatými žílami. Přejel jsem prstem po modré kuličce v mé ruce, čímž se otevřel jakýsi obdélník. Na jeho pravém horním rohu byla moje fotka a vedle jméno, Darion Heznekir ? přečetl jsem, To je mé jméno ?

Okraj Mokrých lesů - Hranice Hikarijského pohoří - Hikario

Pokračoval jsem směrem ven z lesa. Šel jsem po okraji jakýchsi hor. V dálce se začala rýsovat vesnice, když jsem si zastínil obličej před sluncem Nad vesnicí se mi ukázalo slovo "Hikario". A co je zase tohle ? Možná jméno vesnice ? pomyslel jsem si a rozhlédl se okolo sebe. U skal byl název "Hikarijské pohoří a u lesa ze kterého jsem vyšel bylo "Mokré lesy".
Došel jsem k vesnic a zastavil se. Prohlížel jsem si budovy na okraji.

Hikario
Už jsem byla v Hikariu celkem dlouho a stále jsem se nerozhodla jestli chci mít dům tady, či kdekoli jinde. Všude to bylo ideální na postavení domu, tedy až na Simiri. Tam by mě mohli vlčí lidé roztrhat opravdu lehce. Zatímco v Amahalu a Hikariu jsou elfové a v Ceimlinu vodní lidé. V Ceimlinu je, ale moc vody. Takže jsem se rozhodovala už jen mezi Hikariem a Amahalem. Chtěla jsem vyrazit do Ceimlinu, kvůli přepravě do Amahalu. Když jsem, ale vycházela z vesnice, uviděla jsem nějakého kluka stát před ní. Nevypadal jako ostatní obyvatelé Alkee. Například jeho levá ruka pokrytá nějakými čárami.

Hikario

Hleděl jsem na střechy domů za kterými se tyčily vysoké hory. Bylo mi úplně jedno že mi slunce svítí přímo do očí, nevnímal jsem to.
Když jsem pak sklopil zrak, viděl jsem postavu stojící na okraji vesnice. Měla kratší vlasy, a tři šátky omotané na zápěstí a okolo pasu. Zastínil jsem si oči levou rukou, abych lépe viděl na postavu. Nad ní vyskočila ikonka v které bylo napsáno ,,Morana".

Hikario
Přišla jsem blíže. Rozpoznávala jsem rysy v obličeji. Rozhodně kluk. Zaujal mě záblesk na jeho ruce když si zastínil oči. Nevěděla jsem co by to mohlo být, jelikož se od toho odráželo slunce. 3la jsem ještě blíž a tím zjistila kam se kouká. Koukal se lehce nade mne. To bylo dost divné. I tak jsem se rozhodla se představit. ,,Ahoj, jsem Morana. A než se dáme do rozhovoru, mám otázku. Ty nejsi odsud že ?"

Hikario

,,Pravděpodobně... Do nějaké chvíle zpátky jsem si ani nepamatoval jak se jmenuji." pousmál jsem se. Konečně se mi dostal pohled na onu postavu, která se představila jako Morana. To se mi automaticky ukazují jména cizích lidí ? přemýšlel jsem.
Nastalo trapné ticho. ,,Upřímně, vůbec nevím co se stalo. Vzbudil jsem se kdesi na kraji lesa. Nevěděl jsem kdo jsem, kde jsem ani co se stalo." pokusil jsem se z trapné situace nějak vytáhnout, ,, A mimochodem jsem Darion."

Hikario

,,To je mi líto... Jsem Morana." představila jsem se.
,,Mířím teď do Amahalu, nechceš jít se mnou ?" optala jsem se. Doufala jsem že půjde, už hodně dlouho jsem nenarazila na někoho kdo by se mnou cestoval mezi vesnicemi. Naposledy to bylo když jsem sem poprvé přišla. Jeden člověk tady z Hikaria. Jenže ho pak odvedli jako otroka do hor, ani nevím jestli ještě žije. Z přemýšlení mě pak vytrhla jeho odpověď.

Hikario

,,Dobře, stejně tady nikoho neznám, nebo alespoň neím jestli někoho znám a potřebuji někoho kdo mě navede." pousmál jsem se. Asi by se mi všechno ukázalo díky té divné věci co mám v ruce. Ale stejně, bylo lepší mít někoho kdo by mi to potvrdil. Nevím kde se všechny ty informace berou, ale třeba to díky ní zjistím.

Hikario - přístav před Ceimlinem

Vyšli jsme tedy do Amahalu. Byla před námi celkem dlouhá pláň, kam skoro pořád svítí slunce - i přes zimu. Po pláních jsme se dostali do Ceimlinu.

,,Vezmeme si loďku." ukázala jsem na přístav vedoucí k Ceimlinu.

HIKARIO - AMAHAL
,,Já jsem had!" vykřikla jsem. Nevěděla jsem co se to se mnou děje a byla jsem pěkně vystresovaná, protože jsem to tu vůbec neznala. Najednou jsem se proměnila v hada a začala se plazit po zemi směrem k nějaké civilizaci. Po chvíli jsem se už uklidnila a začala myslet na to abych nebyla hadem a mohla mít zase svou lidskou podobu. Proměnila jsem se tedy zpět do člověka. No, ale zjistila jsem, že moje vlasy sahají až do pasu, jsou fialové a že mám stále hadí jazyk. Zkusila jsem zasyčet a ono se to opravdu povedlo.

Když jsem dorazila do vesnice potkala jsem takové zvláštní lidi. Někteří vypadali jako elfové, jen měli mnohem delší uši. Zeptala jsem se jich ,,Kde to jsem?" měla jsem v tom docela guláš. Řekli mi tedy ,,Jsi v Hikariu. Toto je naše vesnice a přijmeme tě tu jestli si to budeš přát, ale pro tebe bude mnohem lepší když půjdeš do Amahalu. Je tam více lidí jako jsi ty." ukázali mi cestu a já vyrazila.

Po nějaké době jsem došla do jiné vesnice, kde mi řekli ,,Vítej v Amahalu dívko."